Chytrá moudra

Určitě si pamatujete na den, kdy jste odcházeli z porodnice domů a v ruce jste drželi autosedačku s novým přírůstkem do rodiny. Také jste byli celí nervózní, zda to všechno zvládnete?

Samozřejmě, že první dny doma s tak malým miminkem jsou velice těžké (jak psychicky, tak fyzicky), ale každý se s tím tak nějak popere. Mě vždycky uklidňovala jedna věta: ,,Zvládli to všichni, zvládnu to taky!,, A hele - zvládla jsem to!

Co říkáte? Že jste si i vy pořád dokola přáli, ať už to malé miminko umí spoustu věcí – plazí se, sedí nebo mluví - a samo si řekne, co vlastně chce a co ho trápí? Jooo kdybych jen tušila, že budu ráda za chvíli klidu.

Protože u nás se pusa jen tak nezavře.

Já to tedy tak rozhodně měla. Těšila jsem se, až z tak malého uzlíčku vyroste ,,dítě,, které už na mě nebude tolik závislé, a bude schopné si udělat věci tzv.,,samo,.,

Samozřejmě, že jsem neposlouchala řeči okolo.

"Jen si to teď pěkně užij!"

"Ani se nenaděješ, uteče to jako voda a malá B. půjde pěkně do školky a ty do práce!"

Měli pravdu.

Z malého ubrečeného miminka najednou vyrostlo dítě, které už mě tolik nepotřebovalo. A mně došlo: "Proč to tak strašně uteklo?"

Žijeme v době, kde neustále někam spěcháme a za něčím se ženeme. Je pravda, že v některých situacích to ani jinak nejde. I já sama za něčím věčně pospíchám se snahou všechno stihnout a mít věci tzv. pod ,,kontrolou.,, Ale říkám si - proč? Vždyť mi nic neuteče. No řekněte - kdo z Vás se zastaví a rozhlédne se kolem sebe, aby si užil právě přítomný okamžik? Málokdo, že?

No, to jsem se zase citově rozepsala. Ale neříkejte, že v některých částech nevidíte sebe samotné.
 

Období vzdoru

Jsou dny, které jsou naprosto dokonalé. A někdy jsou zase dny, kdy si říkám, že si to půjdu někam hodit. Zcela mě udivuje fakt, co dokáže vypustit z úst malé 3leté dítě. Všechno změnil příchod do školky. Z malého (můžu i říct vychovaného) miminka se najednou stala neřízená střela, která má svoji hlavu, a ne a ne ustoupit. Je to opravdu tak, že dítě pro většinu ,,hlášek,, hledá inspiraci ve školce, doma a v okolí.

Já osobně nikdy moc nepřemýšlela nad tím, co vlastně říkám. Ovšem jen do té doby, než to malá B. začala po mně pěkně papouškovat ( a to všechno – doslova!)

Vždy se jí v duchu ptám: ,,Kde jsi to proboha slyšela?,,

Pak se na ni podívám, vidím ten její ,,čertovský,, pohled a najednou mi to dojde - vždyť ona všechno slyší ode MĚ! Takže věta ,,říkám ti to naposledy,, se najednou otáčí proti mně (a já stojím s otevřenou pusou a nestačím se divit)

Hysterické scény? O těch ani psát nemusím - každý rodič určitě ví, o čem mluvím. To se rázem z neřízené střely stane neřízená BOMBA!

A to je teprve bomba pro mě.

Máchání rukama a dupání ( asi aby mi ukázala svůj potenciál) také zmiňovat nemusím - to jsou chvíle, kterými si asi musí projít každý rodič.

Ale postěžovat si společně můžeme, že? Je to někdy totiž opravdu na ,,palici,,! Navíc když je člověk nejvíc unavený z práce, má za sebou těžký den, jde do školky vyzvednout toho svého miláčka a těší se, jak si spolu užijí den - ale už v šatně se děsí toho, s čím tentokrát příjde.

Když se ale někdy rozhlédnu kolem sebe, tak si zpětně řeknu, že vlastně máme doma hodné dítě. Ano, sice má někdy ,,své,, dny, ale kdo je nemá, že?

A nebo se třeba jen takhle uklidňuji. Třeba jsou někde ještě hodnější děti a já se v duchu milosrdného sebeklamu snažím přijít na způsob, jak si říct, že máme vlastně doma hotového ,,andílka"

Abych se jako úplně nezhroutila.

Ale když pak slyším, jaká jsem byla já sama, tak se tomu nedivím. Spíš jen sleduji, jak se mi to moje ,,rošťáctví,, pěkně vrací - možná až trojnásobně (říkala babička)

No co...to dáme!!

A kdo vlastně jsem?

Jsem obyčejná 27-letá máma po mateřské dovolené (stále nechápu, že se tomu říká ,,dovolená,,, ale budiž) Máme doma 3 letou holčičku, která má (jak už jsem psala) svoji hlavu a je tak trochu živější (nebo si to myslím). Proto bych Vám zde chtěla psát příběhy o tom, jak mě vlastně moje dcera neustále něčím překvapuje, učí a inspiruje ( ano, i do toho se dá zahrnout Tlapková patrola) Na těchto řádcích bych s Vámi chtěla sdílet situace vtipné i (pro nedostatek lepších slov) poučné.

Doufám, že se Vám budou mé příběhy líbit a po těžkém dni Vás pobaví i inspirují. Protože Vím, že být mámou je někdy opravdu vysilující...