A je po všem

Tak a je to.

Vánoční svátky jsou za námi a do dveří vtrhnul rok 2020.

Krásné číslo.

Pro někoho může být bez příkras i start vstříc novým začátkům, co myslíte?

Musím říct, že těch pár svátečních dnů uteklo jako voda.

No řekněte.

Opět sedíme v práci či ve škole a tak nějak si říkáme, co nám tento nový rok přinese za výzvy…

Vánoce

Určitě se ptáte, jak Vánoce proběhly u nás - společně s malou B.

Tento rok jsem si říkala, že letos Vánoce oproti předchozím nepoznávám.

Malá B. už totiž není malé ,,miminko,, kterému bylo úplně jedno, že nějaký Ježíšek naděluje dárky.

Právě naopak.

Letos Vánoce vnímala tak, jak se sluší a patří na všechny děti jejího věku. S nadšením, nedočkavostí a vykulenými kukadly. Samozřejmě, že už od rána se vyptávala:

,,...a kdy už jako přijde ten Ježíšek?"

Říkám trpělivě: "B., musíš ještě vydržet. Ježíšek má hodně práce. Musí přece obdarovat všechny děti, které byly hodné."

Tak čekala a čekala.

A ptala se pořád dokola a dokola.

Nebudu lhát, radost jsme samozřejmě sdíleli s ní, protože nadšení v jejích rozzářených očích bylo něco překrásného…

Tak jak tedy štědrovečerní nadělení probíhalo u nás?

Jak je u nás zvykem, k obědu se podává tradiční zelná polévka.

Já se na ni třásla už od začátku prosince, protože ji naprosto zbožňuji - kor od mojí maminky.

Jenže byla jsem asi jediná. S příchodem ke stolu malá B. ohrnula nosík a rázně řekla: ,,Co to je? Tuhle polívku jsem nechtěla. Já bych chtěla nudličkovou!"

No tak nic.

Malá B. asi fanoušek mnou pečlivě opečovávané tradice zelňačky nebude.

Po obědě jsme šli jako každý rok na procházku, aby nám do večera pěkně vyhládlo.

Je trochu škoda, že vánoční období současných mrňousů není tak kouzelné, jako když jsem byla malá já - hromada sněhu, všechny stromy krásně ojíněné, prostě překrásná atmosféra pohádkového večera.

Teď jsme ťapkali místo ve sněhu v blátě.

Ale na počasí nezáleží, že? Navíc třeba další roky budou lepší...

S příchodem zpět do tepla k babičce a dědovi jsme se pomalu začali chystat.

Hlavní úkol večera?

Zajistit, aby malá neviděla dárky pod stromečkem dříve než po večeři.

Po dlouhém přemýšlení, strategickém plánování a horlivých spekulacích jsme na to přišli.

Musíme po večeři ven.

Po vydatné večeři jsme tedy s malou B. vyšli ještě jednou do chladného večera. Společně jsme čekali na Ježíška.

Volali jsme na něj, že už jsme se ,,napapali, že už k nám může přijít a že jsme pro něj otevřeli okno.

Po příchodu zpátky celá rodina koukala z okna, zda nás Ježíšek vyslyšel.

A co myslíte?

Vyslyšel!

Malá B. najednou uviděla v dáli červené světýlko.

S jásotem zakřičela ,, už ho vidííííím!,,

V tu chvíli zazvonil zvoneček.

Trochu mi zvlhly oči, protože přesně tak si to pamatuji já sama. Na dojetí ale není čas, protože malá B. už běží ke stromečku!

Pyšná máma

Věřím, že další průběh odtušíte.

U stromečku jako by se zastavil čas. Smích, radost, rozzářené pohledy na vysněné dárky a spousta splněných přání ze zodpovědně napsaných (nebo nakreslených) dopisů pro Ježíška.

Já jsem se jen dívala a užívala si danou chvíli. A to dosytosti, protože jsem na malou B. byla hrozně moc pyšná. Líbilo se mi, že nechtěla, aby všechny dárky byly jenom pro ní. Ona chtěla, aby každý z nás měl dárek a společně jsme si ho rozdělali.

Tohle je asi to pravé kouzlo Vánoc, že?

I za každým rozdělaným dárkem malá B. zvolala:  "děkujeme Ježíškůůů,,

No prostě pyšná máma, co Vám mám povídat.

Doufám, že i Vy jste si užili Vánoční svátky v kruhu rodiny i přátel a řádně oslavili příchod Nového roku. Koneckonců tyhle kouzelné chvíle s dětmi jsou na tom Všem úplně nejlepší.

Teď už je jen na každém z nás, jak s novým rokem naložíme.

Protože co se říká? Nový rok, nové možnosti...

Co na nás asi chystá ten letošní?