Milý Ježíšku…

O víkendu jsme se s malou B. konečně pustily do psaní (kreslení) dopisu pro Ježíška. Musím říct, že to bylo sakra náročný. Malá B. se totiž po každém nakreslení vytouženého dárečku rozmyslela, že si vlastně přeje něco jiného. A takhle to bylo pořád dokola.

A dokola.

Prostě v té její malé hlavičce lítala všelijaká vytoužená přání a pořád nemohla přijít na to, co by si doopravdy přála. Po více než dvou hodinách si všechno krásně namalovala a připravila za okno tak, aby to Ježíšek (samozřejmě) viděl. A já jen zírala, jak mi vyrostla před očima. Ještě nedávno to bylo moje malé uřvané miminko a teď je to malá slečna, která má své sny a přání…

Když šla večer malá B. spinkat, tak jsem si šla pořádně prohlédnout, co si vlastně ta naše holčička přeje. Nebyla jsem vůbec překvapená a bylo mi to hned jasné. Když jsme totiž minulý měsíc obdrželi katalog od jedné hračkárny, uviděla tam klubající se vajíčko, ze kterého se vylíhne BEZZUBKA! (jak jistě všichni víte, Tlapková patrola už není na první příčce v naší domácnosti, teď je to film Jak vycvičit draka s dráčkem jménem Bezzubka).

S ohromným jásotem mi tehdy povídala: ,,Maminkooooo, to si přeji od ježíška a moooc!,,

A ano, na prvním místě bylo samozřejmě nakreslené obrovské popraskané vajíčko...

Dále asi nemusím zmiňovat, co všechno za dárečky má nakreslené. Asi každý rodič se bude snažit splnit alespoň jediné veliké přání svého dítěte. Protože proč bychom to našim dětem nedopřáli, když mají možnost jednou v roce si nechat splnit své sny od Ježíška.

Kouzelný čas Vánoc

Období Vánoc je pro mě asi nejkrásnější část roku. Konečně totiž máme čas na to, abychom celá rodina byli pěkně pospolu. Když si to tak vezmu, celý rok vlastně lítám sem a tam a na svoje nejbližší se mi času nedostává. Někdo to tak má, někdo ne, samozřejmě. My toho času tolik nemáme, a proto jsme rádi, když se takhle všichni hezky sejdeme a užíváme si sebe navzájem. Malá B. je nyní neustále v hlavní roli komediantky (jak jinak). Opravdu mi přijde, že je (zase) úplně jiná.

Samostatná a nezávislá.

Někdy mě tedy dohání k šílenství (maminky a tatínkové - asi všichni víte) ale jsem na ni opravdu pyšná. Ačkoliv - jak už jsem psala dříve - má teď takové období, kdy neumí prohrávat. U obyčejného pexesa se najednou rozzuří scéna prvního kalibru, protože zrovna malá B. chtěla tu růžovou kočičku v košíčku a maminka jí nááhodou otočila. Ale doufám, že i toto období ji brzy přejde a přijde zase něco jiného a nového.

Ale to jsem zase odbočila od tématu. Jen chci říct, že není důležité se zahrnovat všelijakými velkými dary. Hlavní je, že je rodina pospolu (nebo ne?)

Tak Vám chci jen popřát, ať přicházející Vánoce zvládnete levou zadní bez honu a stresu.

Protože víte co se říká. Důležité je se z toho nepo…. :)