Nejzlobivější třída na světě

Škola je místo zábavné i poučné. Žáci znuděně získávají informace, řehtají se o přestávkách, ale také pořádně zlobí. Která třída je ta nejzlobivější? Odjakživa se vypráví legendy o bájné 3.C. Nikdo ji nikdy neviděl. Učitelé ji často dávají za příklad – špatný, samozřejmě. Snaží se vystrašit zlobivé žáčky, aby začali dodržovat svoje povinnosti a poctivě se učili.

V nejzlobivější třídě se ale učí všichni výborně. Nevěříte? Jejich prospěch je o to lepší, čím více po sobě házejí papírky a hrají kopanou v lavicích. Třídní učitel na ně nedá dopustit. Zlobí totiž často s nimi. Jak je to možné? Vstupte s námi do třídy plné malých rošťáků. 3.C vás vítá!

Kde se vzala legenda?

Možnost navštívit slavnou třídu zlobidel jsme přijali s radostí i notnou nervozitou. Není to přeci jen tak – setkat se s živoucími legendami. Kde sídlí jejich škola? Je to prý blízko a daleko současně. Třída má svoji školu v každé vísce i metropoli. Znají ji naši rodiče i prarodiče. Žáčci mluví jazykem všech zemí a znají každou hru na světě. Jak to dokáží?

S naší návštěvou slavní třeťáci souhlasili. Vydali jsme se do jedné pardubické školy, kde na nás mají čekat. Školník vypadal zaskočeně, když jsme se ho zeptali, kde najdeme jejich třídu. Seděl před hlavní branou na lavičce a popíjel kávu. Byl poznat na první pohled – čepice s nápisem „školník“ mu totiž viditelně neseděla. „Legendární třída, říkáte?“ drbal se zamyšleně na bradě. Pak mu zasvítily oči. „Nahoru po schodech, první patro, dveře napravo. Najdete tam 3.C.“

V Pardubicích

Přemýšleli jsme, jestli bájní třeťáci skutečně sídlí v Pardubicích. Tam tedy celou dobu patřili? Jak by ale třídu potom mohli znát i naše babičky a dědové?
 

„Jsme nejzlobivější třídou minulosti i budoucna,“ snaží se nám pan učitel Novák vysvětlit hned ve dveřích. Patrně o nás věděl, protože nás přivítal už na chodbě. Má tmavé vlasy a plnovous. Přesný věk se neodvážíme odhadnout. „Jak dlouho učíte?“ zeptali jsme se šibalsky. Zvedl obočí a pokrčil rameny: „Už ani nevím.“ Zůstali jsme překvapeně stát. „Nestyďte se,“ pousmál se a otevřel dveře do třídy. „Jsme nejzlobivější třídou už po staletí!“ výstražně zdvihnul prst. Do očí nás uhodilo zimní sluníčko, které pražilo do oken. 3. C má zrovna matiku.

Překvapení

„Podívejte, kdo se na vás přišel podívat!“ haleká pan učitel Novák na třeťáky, kteří si zrovna lámou hlavu nad zlomky. Zvědavě zvednou hlavu od písemky a spořádaně se postaví. „Sednout,“ tušíme příkaz ve výrazu pana učitele. Třídě ale stačí jen pokynout. Jsme překvapení více než na chodbě. Všichni žáčci totiž poctivě pracují. Slyšíme jen tiché počítání a škrabání per. „Oni…jsou hodní?“ ptáme se zděšeně. Tohle je ta třída, o které všichni ve strachu mluví? Tohle jsou největší zlobidla na světě? Neskrýváme zklamání. Rozhodli jsme se, že potichu zmizíme.

Ještě než vezmeme za kliku, ozve se rána. Pan učitel Novák uhodil do bubnu schovaného v rohu katedry. Školáci odloží pera a propisky, někteří ještě rychle počítají. Postupně se ale všichni zvednou a odnášejí zpracované čtvrtletky panu učiteli. Úhledně je skládají na stůl. Překvapeně se zadíváme na hodiny. Je sotva deset minut po zvonění!

„Promiňte,“ jemně šťouchneme do pana učitele. „Jak jste to mohli stihnout tak brzy?“ Ten vypadá, že je na naše vyjukané pohledy celou dobu připravený.

Zázračný pracovní sešit

„Kdysi to byly nejhodnější děti na světě. A stále jsou! “ směje se pan učitel. „Před dávnými časy jsem jim rozdal pracovní sešity. Doma každý do jednoho usedl k psacímu stolku. Sešity plné pravopisu, počítání i přemýšlení přinesli do konce týdne zpracované.“ Pyšně se zahledí na děti, které zatím halasně usedly do lavic. Šepot občas protrhne smích. Jejich oči směřují na nás.

„Nikdy jsem nic takového neviděl. Na třídní schůzce jsem se podivoval i s rodiči. Dohlíželi na přípravu, ale nikdy na úkoly navíc. Tihle rošťáci se sami rozhodli poctivě pracovat. Pepíček tamhle vzadu mi kdysi prozradil, že se jim potom lépe hraje. Mají čisté svědomí. Že mám pravdu?“ Zakření se na zrzavého kloučka s velkýma ušima. „Nejdřív práce, potom zábava,“ přisvědčí Pepíček.

Zbytek třídy hlasitě souhlasí. „To jste si nikdy nechtěly radši hrát?“ udiveně se tážeme holčičí skupinky v předních lavicích. „Chtěly,“ přikyvuje blonďatá princezna. „Jenže když se doma připravujeme do školy, máme vše dřív hotové. Času na hraní je potom víc!“

Rozzáří se jí oči a sáhne do aktovky. Vytáhne kudrnatou panenku. Kamarádky ji radostně následují. Zezadu vyskočí Pepíček s balonem a zve pana učitele ke hře. Ten k našemu údivu vytahuje z kapsy píšťalku. Kopaná může začít!

Legenda nezklamala

„Uzavřel jsem s nimi dohodu,“ povídá, zatímco píše na papír kapitány družstev. „Pokud vydrží v poctivé práci, zbytek hodiny prořádí. Včera jsem třídu připravoval na zlomky. Po škole se sešli u Pepy doma a poctivě počítali až do večera. Projeli celou učebnici. Jsou zvyklí pracovat rychle. Dnešní písemku tedy odevzdali chvilku po zvonění. Jsme nejzlobivější třída, ale máme nejlepší prospěch. Už po staletí!“

Vykřikne povel a spolu s třeťáky sune lavice i židle ke zdi. Z lahví od šťávy postaví dvě branky a může se vykopávat. Tentokrát už odejít můžeme. Dveře zavíráme za hurónského řevu dětí i pana učitele Nováka. Legenda nezklamala. Jen byla trošku jiná, než jsme všichni čekali.