Caput mortuum není ani název nového horroru a ani nově objevený druh masožravé rostliny. Každý zkušenější výtvarník vám vysvětlí, že je to odstín červeno-hnědé barvy používaný ve výtvarném umění. Odkud se ale vzal tento poněkud morbidní název? Částečnou odpověď nám dal Ottův slovník naučný, ale skutečný význam slova musíme hledat daleko v historii, až u templářského řádu. To už jsou ale úplně jiné noty. Jsme solidní e-shop, ne Akademie věd. Pro ohromení přátel, rodinných příslušníků a dalších bohatě postačí již výše zmiňovaný -

– Ottův slovník naučný

„Caput mortuum (lat. mrtvá hlava) nebo kolkothar (od hebr. Golgatha či popraviště) jsou názvy z doby alchemikův užívané dosud v hutích a průmyslu. Označuje se jimi červený zbytek fabrikace dýmavé či české kyseliny sírové. Kyselina ta dobývá se z kamene vitriolového, který jest podstatou síran železnatý a vzniká okysličením břidlice vitriolové. Žárem rozkládá se na kysličník sírový SO₃ a na kysličník železitý Fe₂O₃. Kysličník sírový prchá do jimadel, zbytek jest caput mortuum. maput mortuum. Měl s počátku malý odbyt k leštění nebo prosetý jako sprostá barva natěrací. Proto hromadil se jako odpadek při zmáhající se výrobě české kyseliny sírové. Nyní upravuje se v továrně na Břasích na barvy rozličných odstínův, od žluté až ku hnědé, od purpurové až ku tmavofialové. Prodává se jich 41 druhů. – Barva z baněk vyškrabaná rozemílá se francouzskými kameny a pálí se s přísadou kuchyňské soli v různém poměru při určitých teplotách, aby nabylo se rozličných odstínů. Žluté barvy na př. nabývá se pálením se 2 % soli as hodinu a znenáhlým chlazením v prostoře uzavřené; hnědá barva tvoří se, žíháme-li se 4 % soli, fialová se 6 % soli celých 6 hodin teplotou znenáhla stoupající a chlazením náhlým. Kromě za barvu známou též jménem červeň anglická slouží kolkothar též jako červené leštidlo v zrcadlárnách (rouge), ku broušení a leštění kovův a drahých kamenů. (Zevrubný popis výroby kolkotharu viz v Jahnově Kronice práce, díl IV.)“